Prolínání DreamLandu do Reálného světa a zpět: Kadath v chladné pustině

19. července 2010 v 0:13 | Koubič |  Z ACETDA libers

Bájná hora Kadath je ústředním motivem Snového putování (1927) Ještě dříve, a úplně poprvé se objevuje v povídce Ti druzí bohové z roku 1921.

"Nyní se však odebrali na neznámý Kadath ve studené pustině, kam lidé nechodí, a zpřísnělí, protože nemají žádný vyšší vrcholek, kam by prchli při příchodu lidí. Zpřísněli, a zatímco se kdysi nechávali od lidí vypudit, nyní jim zakazují přijít, anebo přijdou-li, odejít. Dobře, že lidé nevědí o Kadathu ve studené pustině, jinak by se jej nemoudře pokoušeli zlézt.


Moudrého Barzaie nenašli nikdy a svatý kněz Atal se nikdy nenechal přesvědčit, aby se modlil za odpočinutí jeho duše. Lidé z Ultharu, Niru a Hathegu se také dodnes lekají zatměni a v noci, kdy bledé páry skrývají vrcholek hory a měsíc, se modlí. A nad mlhami na Hatheg-Kla bohové Země tančívají a vzpomínají; vědí totiž, že jsou tu v bezpečí, a rádi přilétají na oblačných lodích z neznámého Kadathu a hrají si jako zastara, jako když byla Země nová a lidé se nesápali do nepřístupných míst."

Koment: Oblačné lodi, kdyby to bylo v nějakém spise starém tisíc let Daniken by určitě zase jednou jásal.

Popis Kadathu je nejobšírnější v již zmiňované novele Snové putování k neznámému Kadathu.

Posléze se Carter, nemocný touhou po oněch jiskřivých ulicích v zapadajícím slunci a po tajných pěšinách ve stráni mezi prastarými prejzovými střechami a neschopný zahnat je z mysli ve spaní ani v bdění, rozhodl jít se smělou prosbou tam, kam žádný člověk před ním nešel, odvážit se tmou do ledových pouští tam, kde na neznámém Kadathu, zahaleném mraky a korunovaném nepředstavitelnými hvězdami, ční tajný a noční onyxový hrad Velkých. V lehké dřímotě sestoupil po sedmdesáti stupních do jeskyně s plamenem a promluvil o tomto záměru s vousatými knězi Naštem a Kaman-Thahem. A kněží vrtěli hlavami ozdobenými čelenkami a přísahali, že to bude smrt jeho duše. Ukazovali na to, že Velcí již dali najevo své přání a že nemají rádi, když je někdo moří vytrvalými prosbami. Připomněli mu také, že netoliko žádný člověk na Kadathu nebyl, ale žádný člověk ani nikdy netušil, v jaké části prostoru asi leží; zda ve snových krajích okolo našeho vlastního světa, nebo v těch, které obklopují nějakého netušeného souputníka Fomalhautu či Aldebaranu.
Je-li v naší snové říši, je představitelné, že se dá nalézt, avšak od počátku času pouze tři plně lidské duše překročily černé bezbožné propasti do jiných snových říší tam a zpět a z těch tří se dvě vrátily nadobro šílené.
Na takových poutích existovala nevypočitatelná místní nebezpečí a také to otřesné konečné nebezpečí, jež nepřístojně blábolí vně spořádaného vesmíru tam, kam žádné sny nedosahují: ta poslední beztvará zhouba nejnižšího zmatku, jež se rouhá a blábolí ve středu celého nekonečna - bezhraničný démonský sultán Azathoth, jehož jméno se žádné rty neodváží vyslovit nahlas a jenž hladově hryže v nepředstavitelných neosvětlených komnatách za hranicí času uprostřed dušeného, k šílenství dohánějícího bušení mrzkých bubnů a tenkého jednotvárného kňourání prokletých fléten; odporného bubnování a pískání, při němž pomalu, nemotorně a nesmyslně tančí obrovití Nejzazší bohové, slepí, němí, temní, nemyslící. Ti Druzí bohové, jejichž duší a poslem je hemživý chaos Nyarlathotep.

Koment: Našt s Kaman-Thah Carterovi vysvětlují, že Kadath může ležet mimo zemskou snovou (astrální) sféru. Též se dozvídáme, že je Kadath kuronován nepředstavitelnými hvězdami, tato informace je humorná, neboť dává jistou analogii jež rozepíši jinde.
Též potvrzují, že Azathoth bublá mimo zemskou sféru úplně mimo vše co je známo. Tuto větu použil prvně Lovecraft v automatickým psaním psané very short story (takové já na překlad rád) Nyarlathotep.

Rada moudrých návštěvníka poznala a nabídla mu tykev kvašené mízy ze strašidelného stromu, jenž se nepodobá jiným a vyrostl ze semene upuštěného někým na Měsíci; a když je Carter obřadně vypil, začal velice zvláštní rozhovor. Zúgové naneštěstí nevěděli, kde leží hora Kadath, a nemohli ani říci, zda je ta studená pustina v našem snovém světě, nebo v jiném. Pověsti o Velkých přicházely ze všech stran rovnoměrně a dalo-se říci jen to, že je lze vidět spíš na vysokých horských štítech než v údolích, protože na takových štítech tančí a vzpomínají, když je měsíc nahoře a oblaka vespod. Potom si jeden stařičký zúg vzpomněl na něco, o čem ostatní neslyšeli, a řekl, že v Ultharu za řekou Skai dosud zůstal poslední opis těch nepředstavitelně starých Pnakotických rukopisů, sepsaných bdícími muži v zapomenutých severských královstvích a odnesených do země snů, když chlupatí lidožraví Gnophkehsové dobyli Olathoe s mnoha chrámy a pobili všechny hrdiny země Lomar. Ty rukopisy, jak řekl, vyprávějí mnoho o bozích, a k tomu jsou v Ultharu lidé, kteří viděli znamení bohů, a dokonce jeden starý kněz, který zlezl velikou horu, aby je viděl tančit v měsíčním světle.. Nepodařilo se mu to, ačkoli jeho druhovi se to podařilo a nepopsatelně zahynul.

Koment: nemohu si pomoci, ale Zoogy mám vážně nejraději. Víme, že Pnakotické manuskripty jsou dílem Velké rasy Yith, tedy prosakování extraterestriálních prvků je znatelné již zde. Poslední věta odkazuje na příběh z The Other Gods, a nešťastný skon Barzaie Moudrého, proč sakra moudrého, když zemřel kvůli své blbosti?

Carter se od něho dověděl o bozích mnohé, ale hlavně to, že jsou to opravdu pouze bohové Země, chabě panující v naší vlastní snové říši a nemající jinde žádnou moc ani sídlo. Atal se domníval, že by v dobré náladě třeba vyslyšeli lidskou modlitbu, ale člověk nesmí ani pomyslet na to, že by vyšplhal k jejich onyxové pevnosti na vrcholu Kadathu ve studené pustině. Je štěstí, že nikdo neví, kde Kadath ční, protože plody výstupu by byly velmi vážné. Atalův druh, Moudrý Barzai, byl s jekem odvlečen do nebe jen za to, že vylezl na známý štít Hatheg-Kla. Kdyby někdo našel neznámý Kadath, bylo by mnohem hůř; třebaže moudrý smrtelník může někdy překonat bohy Země, ti jsou chráněni těmi Druhými bohy zvenčí, o nichž je lépe nemluvit. Nejméně dvakrát v dějinách světa vtiskli ti Druzí bohové svou pečeť na prvotní žulu Země; jednou v dobách předpotopních, jak lze uhodnout z kresby v těch částech Pnakotických rukopisů, které jsou pro stáří nerozluštitelné, a jednou na Hatheg-Kla, když se Moudrý Barzai pokusil spatřit bohy Země, jak tančí při měsíčním světle. Proto by bylo mnohem lepší, řekl Atal, nechat všechny bohy být a jen se k nim taktně modlit.

Koment: Velcí jsou něco jako velvyslanci, Druhých bohů, v DreamLandu jak si blíže určíme jsou všechny síly značně personifikované.

Carterovi bylo okamžitě jasné, jak to vše využít k nalezení bohů. Je známo, že mladší mezi Velkými se často v přestrojení žení s lidskými dcerami, takže u hranic studené pustiny, kde stojí Kadath, musí mít všichni rolníci v sobě jejich krev. … a navíc by se snad v jistých případech dalo uchvátit nějaké milované dítě bohů jako rukojmí, nebo by mohl dokonce chytit nějakého mladého boha samotného, jenž v přestrojení bydlí mezi lidmi s hezkou vesnickou dívkou jako nevěstou.

Koment: Tohle je odkaz na Starý zákon kde Nefilim smilnily s dcerami lidskými a vznikali hybridní jedinci. Jak vidno, Velcí rozhodně nejsou lidé, ale humanoidní nejspíše ano.

V zemi snů se ví, že ti Druzí bohové mají mezi lidmi mnoho špehů a všichni ti špehové, buď úplně lidští, nebo o něco méně než lidští, dychtí činit vůli těch slepých a nemyslících bytostí oplátkou za přízeň jejich ohavné duše a posla, hemživého chaosu Nyarlathotepa. Carter tedy vyvozoval, že se kupci s hrbatými turbany, když slyšeli o jeho odvážném hledání Velkých v jejich hradě na Kadathu, rozhodli odvézt jej a vydat jej Nyarlathotepovi za nejmenovanou cenu, kterou jim snad za takovou kořist uštědří. Z jaké země jsou ti kupci, z našeho známého vesmíru, nebo z příšerných prostorů vně, to Carter nemohl rozhodnout a neuměl si také představit, na jakém pekelném místě se sejdou s hemživým chaosem, aby jej vydali a žádali odměnu. Věděl však, že by se žádné bytosti, tak blízké lidem jako tyto, neopovážily přiblížit k nejzazšímu zatmělému trůnu démona Azathotha v beztvarém ústředném prázdnu.

Koment: Nyarlathotep, stejně jako v jiných story je lidskou spojnicí mezi Arcivládci a nižšími tvory.

Kapitán si ani nebyl jist, zda vůbec někdo, kdo nyní žije, tesanou tvář viděl, protože odvrácená strana Ngranku je velmi nepřístupná, holá a zlověstná a šeptá se, že u vrcholu jsou jeskyně, kde sídlí noční zebouni. Kapitán však nechtěl říci, čemu se vlastně noční zebouni podobají, protože o takovém dobytku se ví, že velmi vytrvale straší ve snu ty, kteří na ně příliš často myslí. Potom se Carter kapitána zeptal na neznámý Kadath ve studené pustině a na podivuhodné město v zapadajícím slunci, ale o těch ten dobrý muž opravdu nemohl říci nic.

Koment: Lovecrafta v mládí tyto bytosti často navštěvovaly a strašily jej. V Call of Cthulhu vystupují jakýsi letci při ritech Cthulhu (možná právě Night Gaunti)

A když to skalisko spatřil, zalapal po dechu, hlasitě vykřikl a v bázni se chytil rozeklané skály, titánská vypouklina totiž nezůstala tak, jak ji utvářel úsvit Země, ale rudě a ohromně se v západu slunce leskla tesanými a nablýskanými rysy boha. Přísně a strašně zářila tvář, kterou zapadající slunce plnilo ohněm. Její obrovitost nemůže obsáhnout žádná mysl, ale Carter okamžitě věděl, že ji nikdy nemohl vytvořit člověk. Byl to bůh vytesaný rukama bohů a shlížel povýšeně a majestátně na hledače. Pověst říkala, že je zvláštní a nezaměnitelný, a Carter viděl, že je to opravdu tak; ty dlouhé úzké oči a uši s dlouhými lalůčky, ten tenký nos a špičatá brada, vše mluvilo o plemeni, jež není z lidí, ale z bohů.

Koment: Další odkaz na Annanuki. Většina umělců umisťuje na Mount Ngrank tvář Howarda Phillipse Lovecrafta.

Carter posléze přešel na téma své výpravy a položil hostiteli otázky, které kladl už tolika jiným. Kuranes nevěděl, kde je Kadath nebo podivuhodné město v zapadajícím slunci, ale zato věděl, že Velcí jsou velmi nebezpeční tvorové, když je člověk hledá, a že ti Druzí bohové je umějí pozoruhodně chránit před dotěrnou zvědavostí. O Druhých bozích se dozvěděl mnoho v
odlehlých částech prostoru, zejména v té končině, kde neexistuje tvar a barevné plyny studují nejniternější tajemství. Fialový plyn S'ngac mu pověděl strašlivé věci o hemživém chaosu Nyarlathotepovi a varoval ho, aby se nikdy nepřibližoval k ústřednímu prázdnu, kde ve tmě hladově hryže démonský sultán Azathoth. Vůbec není dobře se míchat mezi Prastaré, a jestliže vytrvale odpírají přístup k podivuhodnému městu v zapadajícím slunci, je lépe to město nehledat.

Komentář: Kuranes je další z odkazujících postav z jiných příběhů z DreamLandu. Kuranes není nikým menším než vládcem Celephais, města které si vysnil. Kuranes byl jediný kdo se vydal mimo DreamLand Země a přežil bez zešílení.
Zde se projevil problém překladu, Prastaří vůbec nejsou zmiňováni jde o Starší. Viz originální znění Altogether, it was not well to meddle with the Elder Ones; and if they persistently denied all access to the marvellous sunset city, it were better not to seek that city.

Strašná tajemství odhalili v zlých kryptách bez oken, protože pozůstatky nedokončených kratochvílí byly četné a v různém stupni vzdálené od původního stavu. Carter usmrtil jisté věci, jež byly po svém způsobu živé, a zbrkle uprchl od jiných, ohledně kterých si nebyl příliš jist. Domy plné puchu byly většinou vybaveny groteskními stoličkami a lavicemi, vyřezanými z měsíčních stromů, a vymalovány bezejmennými šílenými vzory.
V horních partiích skály bylo víc chrámů než soukromých domů a v četných tesaných komnatách se našly strašlivé tesané oltáře a kdoví čím poskvrněné kropenky a svatyně pro uctívání věcí obludnějších, než jsou divocí bohové na Kadathu. Z pozadí jednoho velkého chrámu se táhl nízký černý průchod, jímž Carter s pochodní kráčel hluboko do skály, až se dostal do neosvětlené klenuté síně obřích rozměrů, jejíž klenba byla pokryta démonickými řezbami a v jejímž středu zela páchnoucí bezedná studna jako v ohavném klášteře v Lengu, kde o samotě číhá nepopsatelný velekněz. Měl dojem, že na opačné stinné straně zahlédl dvířka z podivně tepaného bronzu, ale z jakéhosi důvodu se nevysvětlitelně děsil je otevřít nebo se k nim jen přiblížit, a chvátal zpět dutinou ke svým nelíbezným spojencům, kteří šátrali kolem s klidem a volností, jaké nebyl schopen cítit. Požírači objevili nedokončené kratochvíle měsíčních stvůr a po svém způsobu z nich měli prospěch. Našli také soudek silného měsíčního vína a kutáleli jej k přístavu, aby jej odvezli a později používali při diplomatických jednáních, ačkoli osvobozená trojice je po zkušenosti s jeho účinky na sobě v Dylath-Leenu varovala, aby je neochutnávali. Rubínů z měsíčních dolů tam byla velká zásoba, jak surových, tak broušených, ale když požírači zjistili, že nejsou k jídlu, ztratili o ně všechen zájem. Carter se nepokoušel nějaké odnést, protože věděl příliš mnoho o těch, kteří je vytěžili.

Komentář: V Putování je mnoho odkazů na domy bez oken. Zda se jedná o odkaz na Prastaré (Polypy, Great Old Ones, Elder Things) je nejisté. Proč by potřebovaly soudky, nebo dokonce stoličky a jak by je používaly je ještě větší záhadou než zda R'lyeh opravdu existuje.

Povídka vrcholí přímo visuálním orgasmem v podobě líčení příletu na bájný Kadath.

Právě když si to uvědomil, povšiml si změny dráhy družiny bezmocně hnané větrem. Prudce teď stoupali a bylo zjevné, že cílem jejich letu je onyxový hrad, kde svítí bledé světlo. Veliká černá hora byla tak blízko, že její úbočí kolem nich závratně ubíhalo, zatímco se řítili vzhůru, a ve tmě na něm nic nerozeznávali. Stále obrovitěji nad nimi vyvstávaly temnotné věže nočního hradu nahoře a Carter viděl, že je svou nezměrností takřka rouhavý.
Jeho kameny opravdu mohli vytěžit bezejmenní dělníci v oné hrůzné jámě vyrvané ve skále horského průsmyku severně od Inquanoku, neboť jeho velikost byla taková, že člověk na jeho prahu stál jako vzduch venku na schodech nejvyšší pevnosti země. Čelenka neznámých hvězd nad myriádou věží s kopulemi žhnula žlutavým chorobným jasem, takže okolo chmurných zdí z kluzkého onyxu visel jakýsi polosvit. Bylo teď vidět, že bledý maják je jediné zářící okno vysoko v jedné z nejvyšších věží, a jak se bezmocné vojsko blížilo k vrcholku hory, Carter měl dojem, že rozeznal nepříjemné stíny kmitající před mdle světélkující plochou. Bylo to podivně klenuté okno, stylem naprosto cizí pozemskému.
Skálu teď vystřídaly obří základy obludného hradu a zdálo se, že rychlost družiny se trochu zmírnila. Obrovité hradby letěly kolem a mihla se veliká brána, kterou byli cestovatelé vsáti. Na titánském nádvoří panovala noc a pak přišla černější tma nejvnitrnějších hlubin, když je pohltil obrovský klenutý portál. Neviditelným onyxovým labyrintem stoupaly vlhce víry studeného větru a Carter nikdy nedovedl říci, jaká kyklopská schodiště a chodby mlčky ležely po dráze jeho nekonečného kroužení vzduchem. Stále vzhůru vedl strašný chvat tmou a nikdy ani zvuk, dotek či záblesk neprorazil hustý příkrov tajemství. Třebaže bylo vojsko požíračů a nočních zebounů velké, ztrácelo se v úžasných prázdných prostorách onoho nepozemského hradu. A když kolem Cartera konečně vysvitlo sinavé světlo té jediné komnaty ve věži, jejíž vysoké okno sloužilo jako maják, trvalo mu dlouho, než rozeznal daleké stěny a vysoký, vzdálený strop a uvědomil si, že opravdu není zpátky v bezhraničném vzduchu venku.
Randolph Carter doufal, že vstoupí do trůnního sálu Velkých vyrovnaně a důstojně, obklopen a následován působivými řadami požíračů mrtvol v obřadném sledu, a předloží svou modlitbu jako svobodný a mocný pán mezi snílky. Věděl, že Velcí sami nejsou nepřemožitelní silou smrtelníka, a doufal, že bude mít štěstí a ti Druzí bohové a jejich hemživý chaos Nyarlathotep jim nepřikvačí v kritické chvíli na pomoc, jako už tolikrát, když lidé vyhledali bohy Země v jejich domově nebo na jejich horách. A doufal, že se svým ohavným průvodem bude moci vzdorovat i těm Druhým bohům, bude-li třeba, protože věděl, že požírači nemají pány a noční zebouni neuznávají za svého pána Nyarlathotepa, ale jen pradávného Nodense. Nyní však viděl, že nadpřirozený Kadath ve studené pustině je vskutku opásán temnými divy a bezejmennými strážci a že ti Druzí bohové zajisté bděle střeží mírné, slabé bohy Země. Ačkoli ty nemyslící beztvaré rouhavosti z vnějšího prostoru nepanují nad požírači mrtvol ani nad nočními zebouny, dokáží je ovládnout, když musí; a tak Randolph Carter nevstoupil se svými požírači do trůnního sálu Velkých jako mocný pán snílků. Jako roj přihnáno hrůzostrašnými vichry z hvězd a pronásledováno neviděnými děsy severní pustiny, celé to vojsko se vznášelo zajaté a bezmocné v sinavém světle a ztuhle kleslo na onyxovou podlahu, když se na jakýsi nevyslovený pokyn větry strachu rozplynuly.
Randolph Carter nestanul před žádným zlatým pódiem ani tam nebyl žádný vznešený kruh korunovaných bytostí se svatozáří, s úzkýma očima, ušima s dlouhými lalůčky, tenkým nosem a špičatou bradou, jejichž příbuznost s tváří vytesanou na Ngranku by je označila jako ty, k nimž se snílek může modlit. Kromě té jediné věžní komnaty byl onyxový hrad na Kadathu temný a páni tam nebyli. Carter dospěl na neznámý Kadath ve studené pustině, ale bohy nenašel. Přesto sinavé světlo dál svítilo v té jediné věžní komnatě, jejíž velikost byla tak o málo menší než celý vnější prostor a jejíž vzdálené stěny a strop se takřka ztrácely zraku v řídkých načechraných mlhách. Bohové Země tam, pravda, nebyli, ale záludnějších a méně viditelných bytostí tam nemohl být nedostatek. Kde jsou nepřítomni mírní bohové, ti Druzí bohové nejsou nezastoupeni, a onyxový hrad hradů rozhodně nebyl neobydlen. V jaké otřesné podobě nebo podobách se vzápětí zjeví hrůza, to si Carter nedovedl nijak představit. Cítil, že jeho návštěva byla očekávána, a byl zvědav, jak bedlivě byl po celou dobu sledován hemživým chaosem Nyarlathotepem.
Nyarlathotepu, hrůze nekonečných tvarů a děsné duši a poslu těch Druhých bohů, slouží houbovité měsíční stvůry, a Carter pomyslel na černou galéru, jež zmizela, když se bitva obrátila v neprospěch ropuchovitých úchylností na rozeklané skále v moři.
Uvažoval o tom a potácivě vstával uprostřed své příšerné družiny, když tu bez výstrahy zazvučelo bledě osvětlenou bezhraničnou komnatou ohavné zatroubení démonské trubky. Třikrát zaryčel ten strašný, plechový vřesk, a když se dochichotala ozvěna třetího zatroubení, Randolph Carter viděl, že je sám. Kam, proč a jak byli z jeho dohledu uchváceni požírači a noční zebouni, nemohl ani hádat. Věděl jen, že je náhle sám a že neviděné mocnosti, jež okolo něho výsměšně číhají, nejsou mocnosti z přátelské snové říše Země. Vzápětí se ozval z nejvzdálenějšího konce komnaty nový zvuk. I to bylo rytmické troubení, ale velmi vzdálené třem rezavým zadutím, jež rozptýlila jeho početný vojenský oddíl. V této tiché fanfáře se ozývala veškerá podivuhodnost a melodičnost éterického snu; exotické vidiny nepředstavitelné líbeznosti připlouvaly s každým neznámým akordem a důmyslně zvláštní kadencí. Přicházely vůně kadidla, jež se hodily ke zlatým tónům, a nad hlavou mu vysvitlo veliké světlo, jehož barvy se měnily v cyklech neznámých pozemskému spektru a sledovaly zpěv trubek podivnými symfonickými harmoniemi. V dálce zaplály pochodně a bubnování tepalo blíž uprostřed vln napjatého očekávání.
Z řídnoucích mlh a oblaku neznámých kadidel vykročily dva zástupy obrovitých černých otroků s bederními rouškami z měňavého hedvábí. Na hlavách měli připevněné velké přilbice s pochodněmi z blyštivého kovu, z nichž se v kotoučích dýmu šířila vůně tajemných pryskyřic. V pravici měli
křišťálové proutky, jejichž hlavice byly vyřezány do tvaru rozšklebených chimér, kdežto v levici svírali dlouhé tenké stříbrné trubky, na něž střídavě troubili. Měli zlaté náramky a zlaté nákotníky a mezi nákotníky se každému táhl zlatý řetěz, který nutil spoutaného k uměřenému kroku. Na první pohled bylo zřejmé, že jsou to praví černoši ze snové říše Země, méně pravděpodobné se však zdálo, že zcela pozemské jsou jejich obřady a jejich roucho. Zástupy stanuly deset stop od Cartera a každá trubka přitom prudce vzlétla k silným rtům svého nosiče. Následovalo divoké, extatické zatroubení a ještě divočejší byl výkřik, který se vzápětí ozval sborem z temných hrdel, jakýmsi tajemným uměním dosahující zvláštní pronikavosti.
Pak širokou uličkou mezi dvěma zástupy vykročila osamělá postava, vysoká štíhlá postava s mladistvou tváří starověkého faraóna, rozjasněná duhovým rouchem a korunovaná zlatou čelenkou, jež planula vnitřním světlem. Blíž ke Carterovi kráčela královská postava, jejíž hrdé držení těla a elegantní rysy v sobě měly kouzlo temného boha nebo padlého archanděla a kolem jejíchž očí se tajila lenivá jiskřička rozmarného humoru. Promluvila a v jejích měkkých tónech se vlnila divoká hudba proudů Léthé."Randolphe Cartere," pravil ten hlas, "přišel jsi, abys spatřil Velké, které je pro lidi nezákonné vidět. Pozorovatelé o tom hovořili a ti Druzí bohové zachrochtali, když se bezmyšlenkovitě převalovali a potáceli za zvuků tenkých fléten v černém nejzazším prázdnu, kde číhá démonský sultán, jehož jméno se žádná ústa neopováží nahlas vyslovit.
Když Moudrý Barzai vyšplhal na Hatheg-Kla, aby spatřil Velké, jak tančí a vyjí nad mraky v měsíčním světle, nikdy se nevrátil. Ti Druzí bohové byli na místě a učinili, co se očekávalo. Zenig z Aforatu se pokusil dostat k neznámému Kadathu ve studené pustině a jeho lebka je nyní vsazena v prstenu na malíčku toho, koho nemusím jmenovat. Ale ty, Randolphe Cartere, jsi čelil všemu ve snové říši Země, a stále hoříš hledačským plamenem. Nepřišel jsi jako zvědavec, ale jako ten, kdo hledá, co mu patří, ani jsi neopomněl úctu k mírným bohům Země. Přesto ti tito bohové upřeli podivuhodné město v zapadajícím slunci z tvých snů a to jen a jen z vlastní malicherné žádostivosti, vždyť vpravdě dychtili po podivné líbeznosti toho, co vytvořila tvá fantazie, a přísahali, že od té doby nebude jejich příbytkem žádné jiné místo.
Odešli ze svého hradu na neznámém Kadathu, aby bydleli ve tvém podivuhodném městě. Za dne se veselí v jeho palácích z žilkovaného mramoru, a když slunce zapadá, vycházejí do provoněných zahrad a pozorují zlatou zář na chrámech a sloupořadích, klenutých mostech a stříbrných nádržkách fontán a na širokých ulicích s urnami obsypanými květy a na slonovi¬nových sochách v
blyštivých řadách. A když přijde noc, stoupají rosou na vysoké terasy, usedají na vyřezávané portýrové lavičky a pozorují hvězdy nebo se naklánějí přes bledá zábradlí a pohlížejí na strmé severní svahy města, kde se okénka ve starých špičatých štítech jedno po druhém něžně rozsvěcují poklidným žlutým světlem domáckých svící.Bohové milují tvé podivuhodné město a již nechodí cestou bohů. Zapomněli na výšiny země a na hory, které znávali v mládí. Země již nemá žádné bohy, kteří jsou bohy, a pouze ti Druzí z vnějšího prostoru kralují na zapomenutém Kadathu. Daleko v údolí tvého dětství, Randolphe Cartere, skotačí bezstarostní Velcí. Příliš dobře jsi snil, moudrý králi snílků, neboť jsi odlákal bohy snu ze světa vidin všech lidí do toho, který je celý
tvůj; z drobných představ svého dětství jsi vystavěl město líbeznější než všechna mámení, jež byla dříve.Není dobře, že bohové Země opustili své trůny, aby je opřádal pavouk, a svou říši přenechali těm Druhým, aby jí kralovali po temném způsobu Druhých. Mocnosti zvenčí by tě rády uvrhly do chaosu a hrůzy, Randolphe Cartere, který jsi příčinou jejich zneklidnění, vědí však, že tebou jediným mohou být bohové posláni zpět do svého světa. Do té říše polosnů, která ti patří, je nemůže pronásledovat žádná moc nejzazší noci, a pouze ty můžeš sobecké Velké jemně vypudit ze svého podivuhodného města v zapadajícím slunci zpět přes severní šero na jejich obvyklé místo na neznámém Kadathu ve studené pustině.

Komentář: Jak z poslední části vyplývá, je Kadath jen spravován slabými bohy Země, kteří však nejsou lidé, jsou odjinud, ale buď přijali podobu lidskou nebo se o nich jako o lidech pouze mluví. Nakonec přichází Nyarlathotep jako Faraon, znal ho již starověký Khem (Egypt) jak Lovecraft líčí v Haunting horror. Nyarlathotep působí jako deus ex machina a odhaluje Carterovi veškeré potřebné informace a zadává nový úkol.

V nejdelším a nejznámějším úryvku Necronomiconu, který je obsažen v Dunwich horror, je verš patřící právě Kadathu.

Podle jejich zápachu mohou lidé občas určit, že jsou nedaleko, ale nikdo nepozná jejich podobu kroutě jejího odrazu ve tvářích těch, jež zplodili v lůně lidském; a těchto je celá řada, liší se podobou od nejdokonalejšího modelu lidského až k tvaru neviditelnému či nehmotnému, jímž jsou Oni sami. kráčejí nespatřeni a nečistí na místech osamění, kde byla pronesena Slova a kde byly v patřičné době zavyty Obřady. Vítr drmolí jejich Hlasy a země hučí jejich Vědomím. Lámou les a drtí město, leč ani les, ani město nespatří ruku, která ničí. Poznal Je Kadath v chladné pustině, a kdo z lidí zná Kadath? Ledové pláně Jihu a potopené ostrovy Oceánu uchovávají kamenu, na nichž je vyryta Jejich pečeť, ale kdo popatřil na zmrzlé město nebo na zapečetěnou věž už dlouhé věky ověšenou mořskými řasami a mušlemi?

Koment: Poznal je Kadath, z toho vyplývá že Kadath Polypy nevybudovali.


Kadath se objevuje také v Horách Šílenství

Někteří Prastaří se za dnů úpadku obraceli k těmto horám se zvláštními modlitbami, ale žádný z nich se k nim nepřiblížil ani se neodvážil odhadnout, co leží za nimi. Nespatřilo je žádné lidské oko, a když jsem si prohlížel emoce znázorňované na plastikách, modlil jsem se, aby tomu tak ani nikdy nebylo. Za nimi se kolem pobřeží táhne bariéra vrchoviny - Země královny Mary a císaře VVilhelma - a já děkuji nebesům, že se k těmto kopcům nikdo nedokázal přiblížit ani je zlézt. Ohledně starých zkazek a strachů už jsem přestal být tak skeptický; jak jsem býval, a už se nesměji představám dávného sochaře, že na každém z ponurých vrcholů občas významně prodlévaly blesky a že se dlouhou polární nocí z jedné z oněch děsivých výšin linula nevysvětlitelná záře. Ve starém pnakotickém šeptání o Kadathu v Chladné pustině se může skrývat velmi skutečný a velmi ohyzdný význam.

Koment: Opět se propojuje Mythos. Co je Pnakotus se dozvídáme až na konci celé ságy, zatím jen šeptáme o tom co že to je. Pnakotické manuskripty byly doneseny dle Snového putování do Dreamlandu bdícími muži ze severu, zde je kontradikce, protože Pnakotus leží v Austrálii dle .

Na vzdáleném bílém obzoru za groteskním městem se nyní obnažovala nezřetelná přízračná linie nepravidelné fialové barvy, jejíž špičaté vížky se snově tyčily na pozadí vábivé narůžovělé západní oblohy, Starobylá plošina, kterou jako nepravidelná stužka stínu ubíhalo propadlé koryto dávné řeky, se zvedala směrem k jejímu mihotavému okraji. Na okamžik jsme se nechali unášet obdivem k nezemsky kosmické kráse této scenérie, načež se do našich duší začal vkrádat neuchopitelný děs. Neboť touto vzdálenou fialovou linkou nemohlo být nic jiného než strašlivé pohoří zapovězené země - ty nejvyšší pozemské vrcholy a ohnisko pozemského zla; útočiště nepojmenovatelných hrůz a dávných tajemství; vzbuzující respekt a úctu v těch, kdo se báli vytesat jejich význam; nepoznané žádnou pozemskou živou bytostí, ale navštěvované zlověstnými blesky a vysílající zvláštní paprsky přes planinu za polárních nocí - bezpochyby neznámý archetyp obávaného Kadathu v Chladné pustině za hranicemi obludného Lengu, o němž vyhýbavě šeptají bezbožné starodávné legendy. Byli jsme prvními lidskými tvory kteří je kdy spatřili - a já snažně doufám, že i posledními.

Koment: Kadath je zde líčen jako archetyp, tedy říci, že Kadath je na Antarktidě je chybné, avšak zdá se, že Antarktos, město na Magnetickém pólu Dho-Hna je ve skutečnosti hrubohmotou extenzí Kadathu.

Velmi vzácně nesouvisle a nepodloženě šeptá o "černé propasti", "otesaném okraji`; "protoshoggothech","masivních zdech bez oken sahajících do pěti dimenzí", "nepopsatelném válci", "dávném majáku"",Yog-Sothothovi"," prapůvodním bílém rosolu"",barvě z vesmíru"",křídlech","očích v temnotě"",měsíčním žebříku"",původním, věčném, nesmrtelném" a dalších bizarních představách; avšak když je plně při smyslech, toto všechno popírá a připisuje to své podivné a morbidní četbě z počátku dospělosti. O Danforthovi se vskutku ví, že patří mezi těch několik málo osob, jež se odvážily přečíst celý červotoči prožraný Necronomicon, který je pod zámkem přechováván v univerzitní knihovně.

Koment: Masivní zdi bez oken jsou s největší pravděpodobností odkaz na Kadath který prolíná do pěti dimensí, tedy z Hrubohmoté reality do té astrální kde je znám jako Černá citadela Velkých.

By Koubič
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (214)
Zobrazit starší komentáře

201 viagra viagra | E-mail | Web | 18. června 2017 v 16:21 | Reagovat

The data are part of an autumn of just about 16 targets in Lib Dem provide because of the 2010 commander selection, before Huhne scooped 46.5 with all the electionHermes kelly felix bags didn can far in order to move benefit

202 india india | E-mail | Web | 22. června 2017 v 20:19 | Reagovat

Immigration ...the time to read or check out the content or sites we have linked to below the...

203 loans loans | E-mail | Web | 27. června 2017 v 19:49 | Reagovat

with people like one to grant visibly all of that numerous populaces would am inflicted with sold for electronic ebook to create selected jumps in favor of their unique terminate, mainly right away

204 viagracheap viagracheap | E-mail | Web | 29. června 2017 v 0:12 | Reagovat

I'm really impressed with your writing skills as well as with the layout on your blog. Is this a paid theme or did you customize it yourself? Anyway keep up the excellent quality writing, its rare to see a great blog like this one these days..

205 Valoirres Valoirres | E-mail | Web | 11. července 2017 v 1:26 | Reagovat

payday loans dartmouth ns

      http://bestsololoan.com/ - payday advance loan

    <a href="http://bestsololoan.com/">faxless payday advance</a>

    goverment loans

206 Maoisesirres Maoisesirres | E-mail | Web | 12. července 2017 v 22:15 | Reagovat

instant cash loans without credit check

      http://paydayfastnowz.com/ - payday loans

    <a href="http://paydayfastnowz.com/"> pay day loans</a>

    pay my bills online

207 Sashairres Sashairres | E-mail | Web | 14. července 2017 v 4:32 | Reagovat

free sample cialis in canada

      http://genericadcialis.com/ - buy cialis

    <a href="http://genericadcialis.com/">cialis generic</a>

    cialis acheter

208 viagra_cheap viagra_cheap | E-mail | Web | 15. července 2017 v 12:28 | Reagovat

Merely a smiling visitor here to share the adore , btw outstanding style. Audacity, more audacity and always audacity. by Georges Jacques Danton.

209 cialis cialis | E-mail | Web | 19. července 2017 v 9:44 | Reagovat

Hey very nice website!! Man .. Beautiful .. Amazing .. I'll bookmark your website and take the feeds alsoI'm happy to find numerous useful information here in the post, we need work out more techniques in this regard, thanks for sharing. . . . . .

210 viagra viagra | E-mail | Web | 1. srpna 2017 v 0:44 | Reagovat

I like this site its a master peace ! Glad I observed this on google. The definition of a beautiful woman is one who loves me. by Sloan Wilson.

211 Liosirres Liosirres | E-mail | Web | 2. srpna 2017 v 4:39 | Reagovat

cialis canada   us

      http://genericialisasonline.com/ - cialis

    <a href="http://genericialisasonline.com/">online cialis</a>

    buy cialis professional 100

212 Refolirres Refolirres | E-mail | Web | 4. srpna 2017 v 14:56 | Reagovat

online viagra review best

      http://buycheapviagralk.com/ -  generic viagra

    <a href="http://buycheapviagralk.com/"> buy viagra</a>

    online viagra review best

213 Refolirres Refolirres | E-mail | Web | 5. srpna 2017 v 11:37 | Reagovat

try it viagra canada

      http://buycheapviagralk.com/ -  viagra online

    <a href="http://buycheapviagralk.com/"> order viagra</a>

    buy one viagra pill uk

214 payday payday | E-mail | Web | 6. srpna 2017 v 17:08 | Reagovat

Definitely pent topic matter, appreciate it for selective information.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama